Malo casu pro cely zivot..

Tak jak se posouva hranice delky zivota (a s ni umerne i cas, kdy ma clovek v nasi republice jit do duchodu) se meni i casove vytizeni cloveka v zapadni demokraticke spolecnosti. Moment, kdy ma clovek (teoreticky vzato clovek svobodny) pocit, ze jednoduse nevi co delat drive, tak aby vyzkousel vse co mu (svodobny) trh nabizi, prichazi velice, v porovnani s delkou zivota, velice brzy. Takovy clovek jeste nemuze vedet co by vlastne rad. (muzeme po patnactiletem cloveku chtit aby vedel co bude v zivote delat?! A na zaklade jakych kriterii se takovy clovek rozhoduje?). Jak tedy zaridit aby uz skoro dospely clovek vyuzil co nejvyce casu k tomu aby zjistil co je pro nej nejlepsi? (v minulosti to bylo, tedy rozhodovani, preci jenom o neco jednodussi. Proste nebyla moznost toho nejak moc rozhodnout. Za cloveka rozhodovali okolnosti a podminky do jakych se narodil). Otazka lezi i v soucasnosti. Muzeme rict, ze jsme v dnesni spolecnosti svobodni? Svobodnejsi nez staodavni Rekove, Frankove, ci severoamericti indiani? Takze, udelejme si v tom jasno. Dnes je clovek svobodny prave v tom, ze si 'dobrovolne' (rozhodne ne zcela dobrovolne, misto, rodinu a podminky si zadny clovek pri narozeni nevybira) urcuje kam se zrovna vrtne. Problem bych nevidel ani takv neprebernem mnozstvi moznosti jako v rozlisovaci schopnosti mladeho cloveka co je a co neni v dany moment pro nej, ci pro ni, nejlepsi. (muze tato rozhodovaci, byt ne zcela, tedy urcita podpurna role prenechana rodicum, ci by dospivajici clovek sam mel urcit smer zajmu? (snazim se zde vyvarovat jakehokoliv ovlivnovani, coz by v pripade vychovy rodicu prave nastalo). Ne zcela, ale jiste ma otazka miri k tomu, jak moc je moderni clovek svobodny ve svem rozhodovani. Ale to je na delsi zamysleni a rozhodne nam v tomto muze pomoci poohlednout se po dalsich nazorech lidi fundovanejsich nez ja sam.