Svoboda a etika (politika)..

Pro me, jako naprosto prumerneho (a chovanim mnohdy podprumerneho) (mimochodem, co to je prumerny clovek?!), jsou temata tykajici se svobody a etiky, obsirne vzato, politiky, ty nejvice zajimave. Jina temata, jako co je pravda (Kripke?) a ostatni temata soucasne filozofie (a politologie) jsou mi o poznani vzdalena (stejne tak biologie, psychologie, fyzika a jine). (jedine, kde bych asi nasel zalibeni, tedy spise obdiv, je matematika, kterou, bohuzel, vubec nevladnu) Proc je mne etika blizka? Protoze v naproste vetsine zijou lide v uskupenich, kterym se rika spolecenstvi, jednoduse spolecnost. Ti v naproste vetsine prijimaji 'pravidla' dane spolecnosti. Vzhledem k tomu, ze podminky pro zivot se meni, musi se menit i pravidla. Troufam si tvrdit, ze kazdy clen urcite spolecnosti by mel byt schopen vysvetlit duvody sveho chovani. Premyslet o tom jak se chovat a proc se tak chovat, k tomu, domnivam se, je etika naprosto vhodny objekt zajmu. Proc svoboda? Ta prece patri (at uz ji clovek ma, ci o ni clovek bojuje) k zivotu kazdeho cloveka. At uz je clovek soucasti jakekoliv spolecnosti, nebo se sam toula vyprahlou pousti. Svoboda urcuje hranice nasi fantasie (a naopak). Tezko uveritelne, ale svoboda je protkana do (troufam si tvrdit) celeho naseho zivota. Nase chovani je aplikovana svoboda. Nechceme-li mit se svobodou co do cineni, nesmeli bychom cely zivot vubec neco delat a zde se vracime zpet ke svobode ("svobodne" se rozhodnout nic nedelat?). Neni divu, ze lide se svobodou zabyvali jiz od pocatku nasich veku (viz. Epos o Gilgamesovi) a uprimne receno, svobodou se budou zabyvat lide i davno po te co my uz tady nebudeme. Je to vcelku jednoduche, podminky pro zivot se neustale meni a domyslet dusledky naseho chovani je tudiz vzdy jine. Proto etika a svoboda. Proto politika, ktera by se (mimo jine) mela starat predevsim o tyto otazky. Proto Platon, Aristoteles, Kant, Nozick a dalsi. Protoze nas zivot neni jenom zit, bez premysleni, nybrz reflektovane.