svatba se blíží..

všechny nápady, na kterých jsme se se skoroženou shodli stojí a padají na jednom. Svatba musí být venku, nejlépe na nějakém statku. Hosté přece nebudou zavřeni v nějaké restauraci, kde se jako předkrm bude podávat šunková rolka. Tedy, statek.
Už jste někdy zkoušeli narvat realitu do tak trochu směle vytvořeného nápadu? Zrovna lehké to vskutku není. Sehnat takový statek, někde na pomezí Žďáru nad Sázavou a Novým Městem na Moravé, je zrovna jedna z takových činností.
Někdy si říkám, že nic takového není a jednoduše přicházím s řešením typu, postavíme velký stan na louce a ať si každý dělá co chce, nebo, že svatbu prostě zrušíme, nebo proč že vlastně máme krmit stádo vyhládlých hostů?
Ten nápad není vůbec špatný. Bude-li hezké počasí, mít svatbu pod otevřeným nebem, kde se děti můžou těšit z bzučícího hmyzu a dospělí budou zakusovat opekající se prasátko a zapíjet jej vychlazeným pivem, labužníci dobrým vínem. Do toho hosté přivezou to co napekli, či navařili oni sami a podělí se tak s ostatními o jejich netradiční (mnohdy i tradiční) recepty.
Navíc, místo, kde se hostina koná je hony vzdálené od města a když už je tedy svatba v sobotu, proč nepřespat a neudělat si v neděli výlet do nedalekých lesů, či prostě a jednoduše, zabalit rockpillars a vylézt nějakou tu menší skalku (bez těch kytek)

ne, zatím se nic takového nekoná.. čeká se, vyčkává se, detektivní práce pokračuje, místo, kde by se konala hostina a které by zároveň nebylo vzdálené celodenní jízdou od kostelíka v Obyčtově, se zdá pro zatím být jakousi fata morganou