Smysl života jednotlivce..

Proč jsme tady? na zemi? jaký je účel toho, že máme zemi, že jsou tady různá zvířata, fauna, flora. Dokážeme to vše využít a přežít, ze dne na den. Dokonce jsme schopni to dělat tak, že přírodě nebudeme "ubližovat", ačkoliv to dnes většina lidí nedělá. Tážu se tedy, jaký je smysl jednotlivce? Ještě bych snad pochopil, jaký smysl má lidstvo, řekněme, že se budeme chovat zodpovědně, že se budeme starat, jeden o druhého, ale také o svět kolem nás, řekněme, že máme dobýt další planety vesmíru, že bychom měli cestovat.. ale kam? proč? cestovat dál a osídlit, další planetu abychom se mohli kam přestěhovat, jelikož už nás bude moc? jaký smysl má život lva? řekněme, že je v potravním řetězci na určitém místě a že prostě takhle to v přírodě funguje a pokud by nebyli lvi, tak by se eko systém rozpadl, tedy, uvažujme tak, že ať už z pohledu potravy, či pohledu určitého systému, každý má někde svoje místo. S člověkem je to ale přeci jinak, nebo není? Místo jaksi nemá, jelikož stojí dnes už nad přírodou, dokáže se přizpůsobit tak, že přežije. Dnes už je to přece člověk, který ohrožuje okolní svět, a né okolní svět ohrožující člověka. Tudíž, když nenacházím valného smyslu pro lidství (pravda, hlouběji jsem nešel, tohle je pouze náčrt, začátek myšlenky, která se samozřejmě větví dále a přináší více otázek, než odpovědí), tak jaký je smysl pro jednotlivce? Pokud to má fungovat tak, že je plnohodnotným článkem společenství, tak jsme opět trošku jinde. To by přece potom všichni lidé spolupracovali na společně usnesených cílech, což jak víme, není pravda, dohodnout se na něčem mezi dvěma státy je někdy vcelku obtížné, a navíc, ne všechny státy se chtějí domlouvat, některé dokonce chtějí vyhladit půlku planety, snad jenom proto, že jejich verze pravdy, je dle nich pravdivější než naše pravda a ani jedna strana nehodlá uznat, že daná pravda jsou pouze dvě strany téže mince. V čem má tedy jednotlivec spatřovat ýznam života? smysl? kam si pro něj dojít? pracovat od rána do večera po šedesát let, pak umřít a toť vše? chápu, život s sebou přináší určité radosti, které, samozřejmě nejsou samozřejmostí a na světě se děje spousta špatného. Né každy má stejnou počáteční příležitost jako ostatní, né každy má stejné schopnosti. Prostě a jednoduše, jsme různí. Potíž je v tom, že se opět nedokážeme domluvit a jednat společně. Zdá se mi to, nebo každý radši upřednostní sám sebe, před druhým? Dobře, asi to nebude každý, ale valná většina.. tak jaký to vše má smysl?!