čas nečas..

pondělí večer, vzpomínky na víkend ještě nebyly zapadány prachem a už je tady nový týden, nové úkoly, nová chuť. Nová? Kdepak, tímhle vším jsme si už jednou prošli, týden zpátky, a pak ještě předchozí týden, a ten před ním a před ním.. pondělí večer, vzpomínky na víkend jsou ještě rudé jako uhlíky v krbu a my se teprve nadechujeme.

Bijou - mozdulatlan hraje a já jsem právě dokončil večeři. Myšlenky běhají sem a tam a já jsem líný zvednout ruku a chytit je. Melancholie je můj dnešní nápoj. Pil jsem už lepší, ale dnes se nabídnutá sklenička hodí. Ženy pokládají příliš mnoho otázek a mě pomalu začínají docházet odpovědi. Sny, které se měli stát skutečností se změnili v noční můru, která neposkytuje dostatek spánku. Nejistota pramenící z nedostatku kuráže se snadno skryje za nevinný úsměv, ale na oplatku nepřichází pusa, ale stejně nesmělý úsměv. Nevyřčené touhy se válí na chomáči přátelství. Někdy je utrpení být upřímný.