smysl..

Vše dává smysl. Nedávno jsem vedl dialog s jedním z mých přátel. Téma bylo smysl života. Můj postoj nebyl ani černá ani bíla. Zlatá střední cesta. Cesta se ubírala nad řečnickou otázkou, vede-li nás naším životem jakási neviditělná ruka (přeci, když mají ekonomové svou vše-řešící ruku trhu, proč bychom také nemohli mít ruku osudu, která, ač možná někdy nechceme, nás vede směrem o terém nevíme. Je přeci až s podivem, když se člověk ohlédne zpět životem a najednou se mu rozsvítí. To je přeci ono, vždyť můj život dává smysl. Támhle jsem odbočil doleva, onehdá jsem udělal takové a makové rozhodnutí a dnes stojím tady a vše to dává smysl, jelikož kdybych daná rozhodnutí neudělal, dnes bych byl někde jinde.
To sice ano, byli bychom někde jinde, nicméně, podívali bychom se zpět naším životem, našli bychom opět linii rozhodnutí, která nás dovedla na určité místo a opět bychom našli v naší minulosti smysl. Jde přeci o to, daný smysl najít, ne? Jak bychom se cítili, pokud by náš život smysl neměl. O to přeci jde, najít smysl a zdůvodnit si tak naše konání. Ať už je to historie, která nás ukotvuje ve smyslu dějin a dává nám pocit kontinuity, nebo smysl naší vlastní existence. My přece onen smysl najít chceme, a pokud to tak je, najdeme ho přeci ve všem, i kdyby náš život byla pouhá nit náhodných rozhodnutí, podíváme-li se zpět, lehce zapleteme onu nit do klubíčka, které svíráme v ruce, stejně jako náš vlastní život.