v poslední době jsem samá lenost. Vím jak si všechno naplánovat. Jeden den přemýšlím jak všechno udělat den další. Vše vychází, s úsměvem na tváři usínám a počítám s dnem nabytím prací. Budík zvoní a ze mě vyzařuje nechuť. Přímo svítím. Nechci. Nechce se mi vstávat, ale jdu do toho. Beru text, který přesvědčuji, že jeho nejlepší možností je vsáknout se mi do mozkové kůry. Nechce se mu. Připadám si jako ve světě, kde lenost je králem. Po několika minutách odkládám text a přesto, že mě tlačí čas a vím, že jedinným výsledkem odkládání sobě udělených povinností je stres a dočasné zoufalství, pilně plním mnou nenáviděnou ideu lenosti. Nechci. Není dobré ukončit další den pocitem marnosti, lenosti s tím že další den vše napravím. Nenapravím. Je to boj, boj kde jedinným hráčem jsem já sám. Ten boj je ve mně a záleží pouze na vůli která rozhodne jaký bude výsledek.
"Nikdo se nestal nesmrtelný svou leností", Benjamin Franklin
skip to main |
skip to sidebar
words from a deaf heart
Posts
No comments:
Post a Comment