Zivot, to neni jen prace a po praci televize..

Vzdy jsem se snazil (a doufam, ze to tak je porad) aby to, co v zivote delam, melo nejaky vyssi smysl (samozrejme, ze ten smysl si ukladam sam) a celkove hodnotu hodnou vysoke moralky. Platonovi cnosti a Aristotelova etika jsou zdroje odkud cerpam inspiraci. Tak stejne jako Patockuv negativni platonismus a Kohakuv vyklad etiky. Myslenkove badani Singera a Nozicka rozsiruji me obzory k nepoznani. Vzdy se ale zastavim na miste zvirete. Myslenkove neopodstatnene skutky, tezko obhajitelne pred moznou kritikou. Jakkoliv jsem se domnival, ze ma vule je neprekonatelna, neni tomu tak. Predpokladam, ze zmena podminek (svobodny, zenaty), meni take silu me vule. Problem ale neni vule sama o sobe, ale kde takova vule cerpa silu. U me to bylo vetsinou vne, tam nekde ve svete. To co se deje kolem me, ceho chci dosahnout (kvuli jinym) a jaky byt (tj. jak chci, aby me ostatni videli). Pravidla se ale meni a s tim se meni i clovek. Ja se bohuzel zatim k danym zmenam neadaptoval. Reseni se zda byti jednoduche na papire, ve skutecnosti je potreba trpelivosti a casu. Ma vule by mela silu cerpat uvnitr me samotneho. Ja sam si prece urcuji cim chci byt, ceho chci dosahnout (samozrejme, na zaklade vzoru at uz prectenych nebo zazitych zkusenosti). Nemela by to byt spolecnost, ktera bude rikat jaky mam byt, ale ja samotny. I v tom je prece ma svoboda (i kdyz, i zde musi byt jiste hranice). Jakmile bude ma vule cerpat podnety ze me sameho a nikoliv vne (pravda, i vnejsi podnety muzou ovlivnit me samotneho a tim padem i mou vuli), pak sila a slabost takove vule bude zalezet jak moc dany clovek 'veci' chce.

Svoboda a etika (politika)..

Pro me, jako naprosto prumerneho (a chovanim mnohdy podprumerneho) (mimochodem, co to je prumerny clovek?!), jsou temata tykajici se svobody a etiky, obsirne vzato, politiky, ty nejvice zajimave. Jina temata, jako co je pravda (Kripke?) a ostatni temata soucasne filozofie (a politologie) jsou mi o poznani vzdalena (stejne tak biologie, psychologie, fyzika a jine). (jedine, kde bych asi nasel zalibeni, tedy spise obdiv, je matematika, kterou, bohuzel, vubec nevladnu) Proc je mne etika blizka? Protoze v naproste vetsine zijou lide v uskupenich, kterym se rika spolecenstvi, jednoduse spolecnost. Ti v naproste vetsine prijimaji 'pravidla' dane spolecnosti. Vzhledem k tomu, ze podminky pro zivot se meni, musi se menit i pravidla. Troufam si tvrdit, ze kazdy clen urcite spolecnosti by mel byt schopen vysvetlit duvody sveho chovani. Premyslet o tom jak se chovat a proc se tak chovat, k tomu, domnivam se, je etika naprosto vhodny objekt zajmu. Proc svoboda? Ta prece patri (at uz ji clovek ma, ci o ni clovek bojuje) k zivotu kazdeho cloveka. At uz je clovek soucasti jakekoliv spolecnosti, nebo se sam toula vyprahlou pousti. Svoboda urcuje hranice nasi fantasie (a naopak). Tezko uveritelne, ale svoboda je protkana do (troufam si tvrdit) celeho naseho zivota. Nase chovani je aplikovana svoboda. Nechceme-li mit se svobodou co do cineni, nesmeli bychom cely zivot vubec neco delat a zde se vracime zpet ke svobode ("svobodne" se rozhodnout nic nedelat?). Neni divu, ze lide se svobodou zabyvali jiz od pocatku nasich veku (viz. Epos o Gilgamesovi) a uprimne receno, svobodou se budou zabyvat lide i davno po te co my uz tady nebudeme. Je to vcelku jednoduche, podminky pro zivot se neustale meni a domyslet dusledky naseho chovani je tudiz vzdy jine. Proto etika a svoboda. Proto politika, ktera by se (mimo jine) mela starat predevsim o tyto otazky. Proto Platon, Aristoteles, Kant, Nozick a dalsi. Protoze nas zivot neni jenom zit, bez premysleni, nybrz reflektovane.

Malo casu pro cely zivot..

Tak jak se posouva hranice delky zivota (a s ni umerne i cas, kdy ma clovek v nasi republice jit do duchodu) se meni i casove vytizeni cloveka v zapadni demokraticke spolecnosti. Moment, kdy ma clovek (teoreticky vzato clovek svobodny) pocit, ze jednoduse nevi co delat drive, tak aby vyzkousel vse co mu (svodobny) trh nabizi, prichazi velice, v porovnani s delkou zivota, velice brzy. Takovy clovek jeste nemuze vedet co by vlastne rad. (muzeme po patnactiletem cloveku chtit aby vedel co bude v zivote delat?! A na zaklade jakych kriterii se takovy clovek rozhoduje?). Jak tedy zaridit aby uz skoro dospely clovek vyuzil co nejvyce casu k tomu aby zjistil co je pro nej nejlepsi? (v minulosti to bylo, tedy rozhodovani, preci jenom o neco jednodussi. Proste nebyla moznost toho nejak moc rozhodnout. Za cloveka rozhodovali okolnosti a podminky do jakych se narodil). Otazka lezi i v soucasnosti. Muzeme rict, ze jsme v dnesni spolecnosti svobodni? Svobodnejsi nez staodavni Rekove, Frankove, ci severoamericti indiani? Takze, udelejme si v tom jasno. Dnes je clovek svobodny prave v tom, ze si 'dobrovolne' (rozhodne ne zcela dobrovolne, misto, rodinu a podminky si zadny clovek pri narozeni nevybira) urcuje kam se zrovna vrtne. Problem bych nevidel ani takv neprebernem mnozstvi moznosti jako v rozlisovaci schopnosti mladeho cloveka co je a co neni v dany moment pro nej, ci pro ni, nejlepsi. (muze tato rozhodovaci, byt ne zcela, tedy urcita podpurna role prenechana rodicum, ci by dospivajici clovek sam mel urcit smer zajmu? (snazim se zde vyvarovat jakehokoliv ovlivnovani, coz by v pripade vychovy rodicu prave nastalo). Ne zcela, ale jiste ma otazka miri k tomu, jak moc je moderni clovek svobodny ve svem rozhodovani. Ale to je na delsi zamysleni a rozhodne nam v tomto muze pomoci poohlednout se po dalsich nazorech lidi fundovanejsich nez ja sam.

(p)odepsana realita..

Neni pochyb o tom, ze svet kolem nas je do jiste miry realny (jeden z uhlu pohledu). Veci, kterych se dotykame, lidi, ktere potkavame. Jsou zde taky jiste chvile, ktere se uz od reality jaksi vzdaluji. Rekneme, ze tam by mohli patrit treba sny. Sny a sneni je takovy specificky usek lidskeho zivota, o ktery se zajima clovek uz od nepameti. Pry mame sny vestecke.. Nebo, ze sneni tridi myslenky a zazitky z daneho dne, ze je to takova lidska defragmentace mozku. Nekteri vydavaji sny za sve touhy a prani. Jini si sny nepamatuji, ci maji-li sny za nocni mury, tak si preji aby radsi ani nesnili. Nebudu se zde poustet co sny a sneni jsou, nebo znamenaji. Jenom bych rad mirneji receno vymezil prostor, kam sny patri a kam uz ne. Nejedna se o zadne pravidlo, spise o zivotni zkusenost. Sny jako takove davaji cloveku prostor pro fantasii, bez hranic reality. To je vyhoda pro ty, kteri roztahnou ruce a vzletnou k vysinam tak jako bajny Ikaros. Tak jak uvazuji ja, sny, aspon co se kreativity tyce, jsou ku prospechu. Tam kde sny ovsem nepatri (tj. zustavat v nich neustale), je byti jako takove. Byti se uz z podstaty nejak vztahuje k realite naseho zivota. Pokud bych sen nesnil, ale snazil se v nem i zit, bude mi kazdodenni realita pripadat jako problem. Vsimneme si, ze sneni realite vcelku nevadi, zatimco u sneni je realita mnohdy prekazkou. Uvedu priklad. Snit o lepsim zivote, ci o necem konkretnejsim, napriklad o tom, ze budu jednou mit dum se zahradou. Pokud bych takto snil, a dane sny bral jako inspiraci, asi by to nicemu nevadilo. Ale prevedeno do extremu, pokud bych snil o dome se zahradou cely zivot, ale cely zivot bych zil v panelovem byte (tj. sen nebyl pouzit v tomto pripade jako inspirace, ale stav podobny, rekneme, droze) pak se muze stat, ze sny vedou cloveka k decentni frustraci, spatne nalade, zklamani. Mou nactrtnuta hranice snu je snad z vyse uvedeneho jasna. Sny jako inspirace jsou vitany, sny jako zivotni postoj, zivot ve snu, vedou, na konci, ke zklamani.

Nepochopeni situace aneb, jak se plive po volicich..

Situace po sjezdu CSSD kdy neni vcelku jasne co vsim tim nase (velice pravdepodobne) budouci vlada myslela, dava cloveku pocit, ze politik neni nic jineho,nez rozmazlene dite. Tedy abych upresnil co si myslim. CSSD nejspise vi co dela, ale neprijde mi to vubec spravne. Hanit v podstate vse co nynejsi, nebo predesla pravicova, vlada udelala a jit do voleb s myslenkou, ze ted je to vsechno spatne a socialni demokrate nas zachrani, mi prijde nanejvyse smesna. Nejde o to kdo nas zachrani, ale o duvod. Jednoduse, vse co je pravicove (mineno ODS, TOP09 a LIDEM) je spatne a proto se musi zrusit, zmenit, ci radne zkritizovat. Proc nemuzeme mit zodpovednou vladu, ktera navaze na "uspechy" vlady predesle a prida neco z mysleni sve vlastni strany? Copak neni mozne, aby se vlady stridali bez ruseni svych mnohdy tezce prosazenych opatreni (at uz sem spadaji reformy, ci jine produkty)? Zacinam dochazet k nazoru, ze je vcelku jedno, kdo je u moci, hlavni je aby to, s cim jakakoliv vlada prijde, bylo v ramci moznosti snesitelne pro cele siroke spektrum volicu. Jednoduse receno, volit komunisty by v tomto pripade vadilo, ne proto, ze to jsou komunisti, ale proto, ze jejich programem neni mozno uspokojit vetsi miru volicu. Tudiz, pojdme zrusit levici a pravici. Chapu, ze razeni stran na pomyslnou linku z leva do prava, ci z prava do leva, mnohdy usnadni volici, komu hodit hlas do urny, ale zrovna tato myslenkova zkratka je vcelku zavadejici. Dava lidem jednoduchy nastroj rozhodovani, bez poradneho premysleni. Jsem presvedcen, ze jak socialni demokracie, tak obcansti demokrate, tak topka, lidovci, zeleni a jine strany, maji ve svych radach lidi, kteri jsou kvalitni. Kteri maji napady a snazi se zdejsi kvalitu zivota (o cem jinem by politika mela byt?!) nejakym zpusobem zlepsit. Jednoduse receno, pojdme prestat myslet v pojmech levice a pravice a spise se zamysleme nad tim, co jednotlive strany nabizeji, jak to chteji prosadit a zda-li, nehlede na to, kdo je u moci nyni, to ma smysl a budoucnost.

Vychova, aneb ucitel vs. rodice..

V dnesnim svete nasi Ceske Republiky a troufam si rici, zapadniho sveta celkove je rozdeleni vychovy mezi ucitele a rodice vcelku dobre viditelne. Otazka je, co ocekavame od vychovy rodicu a co naopak od vychovy pedagogickeho sboru (skolstvi jako instituce). Vychova rodicu: troufam si rici, by mela obsahovat, zakladni orientaci ve svete jako takovem. Vztahy k ostatnim, vychova k ucte a respektu, ale take k samostatnosti mysleni a k podnecovani zajmu (pokud dite uz nejaky jevi, tak jej dale rozsirovat). Dale pak zajisteni psychickeho bezpeci a 'lasky'. (opomnel-li jsem neco, tak si to jiste snadno domyslite). Vychova ve skolstvi: by snad mohla byt zamerena na poskytnuti zakladnich stavebnich kamenu nasi (mysleno tim zapadni) moderni vedy, filozofii zacinaje a matematikou konce). Od ucitelu bych cekal nikoliv vycet informaci, nybrz snahu o to aby dany clovek-dite latku pochopil (a take se domnivam, ze tak to dnes vcelku funguje). Dale pak, prohlubovani zajmu u tech predmetu, o ktere ma dite zajem, a zajisteni zakladniho pochopeni u tech, ktere az tak pro dite zajimave nejsou. (zde se potykam s problemem jak dane predmety urcit a take co je to ono zakladni pochopeni. Tak treba, je pocitani zlomku dostatecna hranice, nebo je potreba aby dite rozumnelo i logaritmum?) Zde bych videl snahu jak snahu ze strany rodicu, tak pochopeni ze strany ucitelu ohledne jejich zajmu-tedy o dite samotne. Obavam se, ze tak jak mnohdy slycham ze soucasnosti, kdy ucitel je konfrontovan rodicem, potazmo rodici, nebo obracene, nevede ku prospechu zadne ze zucastnenych stran (tj.dite, rodic(e) a ucitel). Rodice by meli vstipit diteti respekt k uciteli i tim, ze oni sami ucitele respektuji a zaroven, ucitel by se mel o ziskani respektu snazit (moznosti jak, se nabizi nespocet)

Opet zpatky, na miste, kde uz jsem jednou byl..

Clovek dela rozhodnuti cely zivot, chtene i nechtene. To znamena, ze z pohledu zkusenosti by clovek mel byt v celku profesional, o tom preci praxe je, ne? Tudiz, jsme-li schopni se rozhodovat, a to mnohdy spravne, pak by vetsina nasich rozhodnuti mela vest k blazenemu (radeji pouzivam slovo dobremu) zivotu. Tak tomu ale neni vzdy. Nase rozhodnuti, i presto, ze vime jaky asi bude vysledek (kauzalita), jsou spatna. Clovek, ktery by se mel ucit, se neuci. Ten, co je tlusty nehubne. Ta co vidi prilezitost, se ji nechopi. Vypada to tak, ze rozum mame v poradku (vime, co spise delat a co radsi nedelat), ale stejne se nekdy rozhodneme jinak (pro to, co spise nedelat). Je zde tedy jeste neco jineho, co ovlivnuje vysledek naseho rozhodovani a to nejspise nase touhy, chcete-li chtice, ci proste a jednoduse to, co je nam (zvirecky) prirozene. Tudiz i presto, ze se snazime nasi zvireci stranku co nejvice zakryt, rozhodne se nam nedari ji potlacit. Navenek sice chodime osaceni, jezdime v autobusech, ci ridime auto, ale uvnitr nas samych se neustale svadi boj mezi rozumem a prirozenosti (rozumej zviretem). Co naplat, misto boje bychom mohli najit porozumeni, rozum je mocna vec (a sam rozum muze nadelat velkou paseku) a nase prirozenost je technicky vzato tovarni nastaveni od prirody. Zkloubenim techto dvou vznika clovek myslici. Dulezite je najit jakousi harmonii mezi rozumem a prirozenosti. Ani jeden z extremu totiz cloveku neprospiva (mineno, clovek jako lidstvi).

life's decision..

yesterday I have decided to stop my studies. Although I did not do bad in my studies, my personal life was quite impacted. I gained waight and have more than 20 kilos more due to overeating myself, I did not do any sport while I was (am) studying, just a bit (sometimes went with my friends to play squash or tennis), I did not sleep more than 6 hours a day for more than a year and at the end I just decided that I will now focus more on my family and raising a kiddo, building a house and then (maybe) if I will not degenerate and become absolutely stupid I may try to finish my studies. The fact that I have studied because I like it, because I like to do some research, to read stuff which would broaden my horizons, I can do it also if I am not in school, but still following up the magazines and trends in my major of philosophy. Anyway, the decision was not so easy.. not at all.. the many "why not" reasons I found also many "why yes" reasons. At the end, it seams I am lazy to continue, however I do not like to admit that

Kdo je drzitelem pravdy?..

Nezdá se mi, že by to byla věda, možná tak vědecká obec, kterou řekněme všichni uznáváme, jako držitelku pravdu, ale vskutku to není ona vědecká obec sama o sobě, ale my, ti, kteří jsme ji propůjčili naši důvěru. Tedy, společnost jako taková je držitelem pravdy a nikoliv nějaká osoba, či obec. Přesvědčím-li pár miliónů lidí že meloun je zelenina, tak bude meloun jednoduše zelenina. Pro ostatní to bude pořád ovoce, neřád. Půjdu-li do amazonského pralesa a narazím-li na skupinu domorodých lidí a oni mě kupodivu příjmou mezi sebe (což by se určitě nestalo) tak to bude pěkné. Budu-li ale u ohně vyprávět, že ta bílá koule na obloze, pro naši moderní společnost přirozená družice země, není žádný bůh, napíchnou mě na rožeň a budu to já co se bude otáčet nad plápolajícím ohněm. Taktéž, nemůžeme říci, že naše věda poskytuje pravdu, a "vědy" minulé ve formě mýtu a logu tuto pravdu neposkytují. Nemůžeme si nárokovat pravdu tím, že máme prostředky (rozuměj mikroskopy a dalekohledy a výzkumné laboratoře atd..) k tomu abychom pitvali věci do detailu. Tím bychom přece popírali celkový vývoj našich předků, kteří tyto možnosti neměli. Znamená to, tedy, že oni se mýlili a my máme pravdu? Jak v čem, rozhodně můžeme konstatovat, že známe věci více do detailu, díky technologickému pokroku jsme schopni hledat božskou částici (Higgsův boson), nebo létat do vesmíru a objevovat další planety. To že se naši předci spoléhali na lidské smysly (zrak, sluch, hmat atd..) znamená potuď to, že jejich pravda se utvářela v prostoru rozumovém. Stejně jako filozofie, která si nemůže nárokovat měřitelný prostor. Tudíž, věda jako takévá je krásná pomůcka, která nám poskytuje ověřitelné informace, ale jestli se daná věc vskutku stane pravdou, ve daném smyslu slova, kdy pravda je něco v co "věřím", záleží v poslední řádě na nás samotných.

Kvóty určované EU jdou proti podstatě evropské integrace | pilip.blog.ihned.cz -

Kvóty určované EU jdou proti podstatě evropské integrace | pilip.blog.ihned.cz -

Ivan Pilip decentně načrtl, v čem by mohlo pramenit (a dle mého názoru, také pramení) nevole některých lidí souhlasně pokyvovat na výmysli, které nám jsou českými médii servírovány. Je to onen deficit demokratického rozhodování a onoho postoupení návrhu od základu (členská země) nahoru do Evropy (evropská unie). Je to jeden z důvodů, proč někteří lidé evropskou unii nemusí a totiž, že si myslí, že Evropská unie pouze něco (většinou nesmyslného) nařizuje a "kecá nám tady do toho", aniž by věděla, jak to tady "u nás" vlastně chodí.

Dovolím si trošku odbočit od tématu kvót pro ženy. Pilipovo odhalení tohoto problému pokládám za jeden z pilířu změny Evropské unie (EU). K tomu bych rád dodal, že odmítat vše, co nám EU navrhuje, nebo o čem dokonce pouze přemýšlí, je naprosto dětinské. Místo toho abychom sami přicházeli s návrhy, či se zapojili do diskuze zrovna probíraných návrhu, dle vlastního pocitu stojíme bokem a pouze remcáme. Takovéto chování je vcelku nesnesitelné, jedná-li se o člověka. Jedná-li se o stát, máme se rozhodně za co stydět. A není to jenom naše politická reprezentace u které je nejedno politické faux pas na denním pořádku.

...

Got too far from myself..

Smysl života jednotlivce..

Proč jsme tady? na zemi? jaký je účel toho, že máme zemi, že jsou tady různá zvířata, fauna, flora. Dokážeme to vše využít a přežít, ze dne na den. Dokonce jsme schopni to dělat tak, že přírodě nebudeme "ubližovat", ačkoliv to dnes většina lidí nedělá. Tážu se tedy, jaký je smysl jednotlivce? Ještě bych snad pochopil, jaký smysl má lidstvo, řekněme, že se budeme chovat zodpovědně, že se budeme starat, jeden o druhého, ale také o svět kolem nás, řekněme, že máme dobýt další planety vesmíru, že bychom měli cestovat.. ale kam? proč? cestovat dál a osídlit, další planetu abychom se mohli kam přestěhovat, jelikož už nás bude moc? jaký smysl má život lva? řekněme, že je v potravním řetězci na určitém místě a že prostě takhle to v přírodě funguje a pokud by nebyli lvi, tak by se eko systém rozpadl, tedy, uvažujme tak, že ať už z pohledu potravy, či pohledu určitého systému, každý má někde svoje místo. S člověkem je to ale přeci jinak, nebo není? Místo jaksi nemá, jelikož stojí dnes už nad přírodou, dokáže se přizpůsobit tak, že přežije. Dnes už je to přece člověk, který ohrožuje okolní svět, a né okolní svět ohrožující člověka. Tudíž, když nenacházím valného smyslu pro lidství (pravda, hlouběji jsem nešel, tohle je pouze náčrt, začátek myšlenky, která se samozřejmě větví dále a přináší více otázek, než odpovědí), tak jaký je smysl pro jednotlivce? Pokud to má fungovat tak, že je plnohodnotným článkem společenství, tak jsme opět trošku jinde. To by přece potom všichni lidé spolupracovali na společně usnesených cílech, což jak víme, není pravda, dohodnout se na něčem mezi dvěma státy je někdy vcelku obtížné, a navíc, ne všechny státy se chtějí domlouvat, některé dokonce chtějí vyhladit půlku planety, snad jenom proto, že jejich verze pravdy, je dle nich pravdivější než naše pravda a ani jedna strana nehodlá uznat, že daná pravda jsou pouze dvě strany téže mince. V čem má tedy jednotlivec spatřovat ýznam života? smysl? kam si pro něj dojít? pracovat od rána do večera po šedesát let, pak umřít a toť vše? chápu, život s sebou přináší určité radosti, které, samozřejmě nejsou samozřejmostí a na světě se děje spousta špatného. Né každy má stejnou počáteční příležitost jako ostatní, né každy má stejné schopnosti. Prostě a jednoduše, jsme různí. Potíž je v tom, že se opět nedokážeme domluvit a jednat společně. Zdá se mi to, nebo každý radši upřednostní sám sebe, před druhým? Dobře, asi to nebude každý, ale valná většina.. tak jaký to vše má smysl?!

Situations..

Are never easy when the decision is 'just' up to you. No matter if you need to decide what kind of ice cream your child gets or you want to change a law which will affect many people. Always there will be a moment when you will need to become the other one and imagine how 'the one' sees the situation. I mean, even if we ride a car, talk with somebody, or act in some way, we always need to think in more.. to include the thinking of others, therefore it can't be just us, but WE who will decide the final step. Would a man want to think only for him/herself, then a place,cut from society, is the best option.

There must be..

A starting point.. you know, a place in time when u will say now.. it must be this weekend. It has to be, otherwise I will come to a dead end. I am physically prepared so only the will.. sorry.. the Will must be with me. Running, learning, relax, exercise, learning, thinking, cooking, that will be my Saturday. Question mark for Sunday, maybe a visit, maybe free day. But the massive learning kick off has to be this weekend. Howg

Ahh.. again

Monday morning..work.. archery where I am not going today as we have promised to my sister to go with her for sushi. Weekend passed by so quickly that I did not even take time to learn for my history exam in November. Still the same and yet there is a change in the week's life circle. The life around us goes forward. Other countries current being, elections, school year, vacations, changes of all kind. Sometimes I wish I could stop the time, I could add a bit more to moments with my family and friends and take some from hard times. But it seems time is one of the tools helping us to understand how precious are the moments by doing them 'short' and  not everlasting. Hold on can one say, but there is no time to hold on, life is changing to history in seconds and we can't stop it.

New kind..

Of happiness in my heart? We can call it the peaceful happiness. Like a settled one. My family, my wife and my son seem to be like a paradise island in the rough see. They are like my lighthouse. You know the feeling. Being proud of something or of somebody. Well being a lion I sit under the tree and happily yawn because it seems everything is as it should be.
I feel I got much more for luck and so in my hands compared to others. And I feel I need to pass that feeling on. To give the happiness to somebody else. Also because I wonder why me. I was (and I am not) an extraordinarily good boy, just the opposite, yet I feel piece by piece I am indeed very happy man.

Back again..

In work, in life?, among people I meet usually every day. Survived the day in the office after one week of vacation. Started to read a book from Erazim Kohák about green ethics. Environment and our morals, that what the book is about. I highly recommend the book to everybody who cares about life.. his or her own and the soul.

Přímá volba poslanců v zemi bez budoucnosti | dialog.ihned.cz - Komentáře

Přímá volba poslanců v zemi bez budoucnosti | dialog.ihned.cz - Komentáře

Po dvacetiletém procesu nadšení a z něj pramenícího zklamání a pohřbívání nejrůznějších politických stran přinesl letošní rok nový koncept s názvem měníme volební systém. Po překvapivém schválení přímé volby prezidenta se začaly rojit nápady, že by se dal změnit systém volby do parlamentu. Kolektivní paměť definitivně pohřbila zděšení z temných dob opoziční smlouvy, kdy se dvojice konceptuálních performerů Klaus & Zeman pokusila zavést většinový volební systém - a tak se nám tento nápad vrátil, coby řešení personálního problému, kdy sice máme demokracii, ale chybí nám demokrati.


Aby snad přece jen někdo nestrašil problematikou většinové volby, vznikla marketingová organizace “Přímá volba poslanců”, která má za úkol prodat staré řešení v novém obalu. Ten je postaven na předpokladu, že změníme systém a z nebe spadnout noví a lepší politici. A samozřejmě přestane existovat korupce.
Korupce však není problémem pouze nejvyšších pater politiky, korupce je prorostlá v samých základech české společnosti a začíná kupováním rozhodčích v nejnižších ligách českého fotbalu za basu piv, což vám potvrdí jakýkoli štamgast i té nejzapadlejší vesnické hospody.

Dokud nezačne vadit korupce lidem všude a nejen v těch nejvyšších politických patrech a dokud se nezvednou tisíce lidí od televizních gaučů, aby vstoupili do politických stran a začali něco reálně dělat, tak je naprosto irelevantní, v jakém volebním systému se pohybujeme.

Spousta energie se tak investuje do nové naděje na změnu systému a na konci celého procesu bude jako obvykle zklamání a kocovina z toho, že se v podstatě nezměnilo vůbec nic. Příznaky tohoto zklamání lze vidět už dnes a má podobu nadšeného přijetí této změny od ODS. Pokud někoho baví existence typu Pavel Drobil nebo Pavel Blažek, může se v budoucnu těšit na jednobarevnou vládu sestavenou z podobných karikatur.

Zavedení přímé volby prezidenta nám nepřineslo žádnou oslňující plejádu osobností, peleton vede bezvýrazný Fišer a na záda mu dýchá kandidát ruského Lukoilu, Miloš Zeman. Obávám se, že pokud zavedeme většinový systém, budeme sice jednotlivé kandidáty volit “přímo”, ale jejich výběr bude pořád tak nějak děsivě prázdný.

Veškerá pozornost a energie současnosti se zaměřuje na problém korupce, a hledání možných východisek a tak bohužel uniká pozornosti, že řešením malicherné současnosti zapomínáme na budoucnost, do které se Česká republika řítí.

Trvalá destrukce českého vzdělávacího systému na úrovni základních a středních škol, kterou temně ilustrují propady v žebříčcích mezinárodních srovnávacích studií, totiž znamená, že tuhle zemi čeká leda upevnění stávajícího postavení laciné montovny západní Evropy. V této budoucnosti nevzdělanců, kde má majorita problém pochopit psaný text - o čemž se již dnes můžete přesvědčit v libovolné diskuzi pod jakýmkoli článkem na českém internetu - je totiž úplně jedno, jaký volební systém v naší zemi bude.

Pokud se v poslední době někdy stalo školství reálným tématem, pak se jednalo buď o zpackané maturity, což je marginální problém, nebo o podporu učňovského školství na úkor všeobecného vzdělání. To je cesta, o které lze s jistotou prohlásit, že ještě žádnou zemi k prosperitě a růstu nedovedla. A určitě to není cesta, po které dojdeme k lepším politickým elitám nebo k politicky angažovaným občanům.

V českém diskurzu se jako obvykle řeší důsledky a ne příčiny. A tak zatímco v Německu si kvůli pochybnostem o vzdělání balí kufry ministři, v Česku můžete být klidně hejtmanem Jihomoravského kraje nebo primátorem Brna. A to je ostuda jako Brno. Problémem není volební systém a kupodivu jím není ani dalajlamismus. Míru vyspělosti každé země totiž neurčuje volební systém, ale zcela určitě je to její vzdělávací systém.

I love..

The way the life goes..nobody knows what will happen in the next few moments.. we can just assume how the other folks will react. Everything is unknown ongoing surprise. Love my wife and son. God bless them and my friends, those past ones and people in my heart as well.

Midnight crises..

Friday almost three o'clock. The bed is poor, can't sleep on such pillow and moreover the thoughts whirling in my mind do not let me sleep. So many things I want to reach, so many goals set up in my mind. Finally finish bachelor, be good in work, earn so much that my own family can have a piece of bread on a dinners plate. But those are goals more professional than private. Be a good husband, loving father, sophisticated lover, magnificent person, write a book with kind of philosophy bases. And thoughts about what if.. I would have cancer as my parents did? How it would be then? What about Štěpánka and Šimon? Who will take care of them? Will they be able to visit me in hospital? Without any consequences? How about are other kids we would like to have? What about my job? Would I need to leave it? What about.. what if.. what what what??? Can't sleep as such thoughts are not easy to be handled well. The answers are to be found through experience, through the fact that if that will be my fate (and I rarely believe in fate) then only then I will get answers for my questions.